"Malá je roztomilá," pousmála jsem se. "Myslím, že K. je fakt v pohodě. Žádná jiná z nich mi nepřišla v pohodě už od Žanet." Ale ty už zase nejsi v pohodě, chtělo se mi říct. Už zase nejsi v pohodě, nechceš si nechat pomoct a přitom právě teď máš nejvíc pro co žít.
Už dlouho jsem se nedostala do tak zvláštní situace. A ještě před rokem bych nevěřila, že jednou budu sedět na gauči s tvou přítelkyní, na klíně tvou roční dceru a snažit se tě obhájit. Snažit se pomáhat lidem, co o pomoct nestojej... Snažit se pomáhat tobě, protože ty jsi tu pro mě dřív přesně v těchhle situacích byl.
"K. je poslední dobou kráva."
A co bys čekal? chtělo se mi odpovědět. Co bys od ní chtěl, když skoro nechodíš domů, když ji necháváš s vaší dcerou samotnou, když děláš přesně to, cos nenáviděl na svým otci?
Už dlouho jsem se nedostala do tak zvláštní situace. A ještě před rokem bych nevěřila, že budu spíš na straně tvý přítelkyně než na tvý. Sakra, ty a tvůj brácha jste se o mně vždycky postarali, když bylo potřeba. Je tak těžký si přiznat, že tentokrát tu pomoc potřebuješ ty?
"A seš si jistej, že k tomu nemá žádnej důvod?"
Nesnažím se tě zahánět do kouta, chtělo se mi říct. Nevím, v čem jedeš, protože mi to neřekneš. Jenomže teď už nejde jenom o tebe. Jsou na tobě závislý dvě skvělý holky a pokud se neprobereš, seberou se a zůstaneš zas sám.
"Seš děsná, Terezo, víš o tom?"
Ale viděla jsem ti na očích, že moc dobře víš, co je špatně. A že ještě nejseš připravenej s tím něco dělat. Tak jsem to nechala být, protože věřím, že ve svým věku už bys mohl vědět, co zvládneš... a co ne. Ale stejně jsem dala K. svý číslo, ne protože ti nevěřím, ale protože tě znám. A protože ať už chceš nebo ne, K. a vaše dcera jsou teď tvoje rodina - a tvoje rodina je moje rodina.
Žádné komentáře:
Okomentovat