Žiju. Dýchám.


Přežívám. Píšu. Utíkám.
Poslouchám kdovíco.
Napsala jsem něco málo pro toleranceplno.

pondělí 6. března 2017

Den třetí: Tři zvířata, která nemám ráda

Můžu dát sama sobě nějaký ocenění? Myslím, že za celou svou blogovou kariéru jsem ještě nevydala tři články během tří dní v řadě.
Mimochodem, zatím to docela funguje - dopsala jsem teorii domečků z karet, tak tím snad tuhle výzvu v nejbližší době proložím.

Tři zvířata, která nemám ráda


Mnohonožky. Všechno, co je maličký a má hodně nožiček. Nenávidím je víc než cokoliv jinýho. Jak míhají těma maličkýma nožičkama, jak se dokáží stočit do kuličky... Představa, že mi něco takovýho přeběhne po kůži, mě straší ve snech. A ano, vím, jak absurdní to je - vždyť mnohonožky jsou býložravý, ne? Nic by mi neudělaly... Snad. Ale kdo by to chtěl riskovat?

Komáři. Nedokážu si představit otravnější situaci v létě, než když si večer na chviličku otevřete okno - přece nebudete spát v tak vydýchané místnosti - a když ho zavřete a konečně se uložíte ke spánku, těsně před usnutím vám něco tiše zabzučí u ucha. Jste už zase úplně vzhůru, pár desítek minut se snažíte tu otravnou věc najít a zabít. Neúspěšně. Vzdáte to, říkáte si, třeba odletěl pryč, nic se neděje, zkusíte si znovu lehnout a zavřít oči... U ucha se vám ozve zabzučení. A celá situace se opakuje, znovu, znovu a znovu.

Do třetice všeho dobrýho (spíš zlýho), bych chtěla jmenovat zvíře, proti kterému já osobně nic nemám. Přesto mě však všichni zástupci tohoto druhu svorně nenávidí. Kočky. Nevím, možná je to tím, že jsem tak trochu psí máma, možná jsem jim jen nesympatická. Kočky se mi prostě vyhýbají jak čert kříži. Konkrétně třeba kočka, která patří mému bratrovi, mě pravidelně vítá tím, že mě kousne do zápěstí. A můžu ji zkoušet uplácet jídlem jak jen chci, nefunguje to. Nefunguje.
Jestli máte někdo nějaký osvědčený způsob (kromě rituálního obětování kočky, to nevyšlo), jsem otevřená prakticky čemukoliv.

Žádné komentáře:

Okomentovat