22.8. 2018
myslím, že začnu znovu pravidelně běhat. proč vlastně ne?
začala jsem tenkrát tuším, abych si trochu zlepšila fyzičku. abych si dokázala, že moje plíce nejsou tak rozbitý, jak to vypadá.
nevím, jestli dokážu úplně popsat, co jsem na běhání měla tak ráda. asi to byl ten pocit, kdy je člověk na kraji svých sil. píchá ho v plicích a v boku a nemůže se pořádně nadechnout a motá se mu hlava a má mžitky před očima a zvedá se mu žaludek. a co je hlavní, člověku je pak už všechno jedno.
nejspíš už chápete, proč jsem přestala běhat trasu podél kolejí. a proč jsem nakonec musela přestat úplně.
myslím, že začnu znovu pravidelně běhat. vždyť co by se mohlo pokazit?
7.9. 2018
přijímáme jen takovou lásku, o které si myslíme, že si ji zasloužíme. jenomže co pak bude s těmi, co touží být milováni, ale nedokáží přijmout, že by je někdo mohl mít doopravdy rád? ne jejich životní styl, ne představu o tom, jací jsou, ale je samotné.
a občas, občas to vyjde a dva lidi se najdou. ale co dělat, pokud pro ně v tomhle světě neexistuje správný místo a správnej čas? co dělat, když jsou všechny okolnosti proti? nevěřím pohádkám a nevěřím na osud. pokud se dva mají najít, najdou se - to je sračka. vztah nemůže být jen trocha citů a přitažlivosti, vztah je práce a budování stabilních základů a to všechno musí být těmi city a tou přitažlivostí spojené. ale tak, jako nejsme všichni zedníci, nejsme ani všichni osobou do vztahu.
EXISTUJE PRO DVA LIDI SPRÁVNEJ OKAMŽIK? nebo je to jen výmysl a lidi si musí správný okamžik vytvořit?
21.11. 2018
co když každej z nás má jen omezený počet lásky, kterou může vydat? co když už při narození je rozhodnuto, kolik toho budeme za život cítit?
možná dáváme lásku lidem, kteří si ji nezaslouží, možná právě tohle děláme znovu a znovu, potkáváme lidi, o kterých si myslíme, že bychom je mohli milovat, dáváme jim část sebe, kterou už nikdy nedostaneme zpátky. ale není v tom případě možné, že za nějakou dobu už v nás nezbude nic, co bychom tomu člověku mohli dát? že už v nás nebude dost citů na to, abychom mohli milovat? (nebo si myslet, že milujeme - vždyť je to to samé)
jestli ale právě tohle není cílem? nejde nám ve výsledku všem o to, abychom k sobě někoho navázali dřív, než budeme citově prázdní?
a nebo jsem zase úplně, úplně mimo.
