Žiju. Dýchám.


Přežívám. Píšu. Utíkám.
Poslouchám divnou hudbu.
Napsala jsem kdysi dávno něco málo pro toleranceplno.

neděle 11. března 2018

Jaro.

Máme na malým městě jaro. Je to lehce k poznání, protože...

...místní lehké dívky odložily bundičky s kožíškem.
...pan K. vyměnil sukně ke kolenům za minisukně.
...nějací (zde se nachází několik sprostých slov) ptáci vřískají už od pěti od rána.
...už si o zvratky před domem neukopnete palec, ale pěkně po nich uklouznete a vyválíte se v nich.
...po sněhu zůstalo akorát bahno a všechna ta psí hovna, co celou zimu nikdo neuklízel, protože to přece "není vidět".
...pes odchází na zahradu černobílý, ale vrací se hnědý od hlavy po ocas, kape z něj něco, co je snad bláto a ne hnůj.
...na každým rohu vás téměř srazí blbeček na skejtu.
...autobusy jezdí. Sice ne včas, ale jezdí.
...díry na silnici jsou plné vody, takže nepoznáte, které se musíte vyhnout a kterou projedete.
...lidem už není tolik zima, takže v pátek večer vyrážejí ven a v oblíbený hospodě bývá narváno.
...každý ráno zní cirkulárka, nebo sekačka. V neděli a svátek od šesti od rána oboje.
...alergici se rozkýchali, zalézají do děr a uvidíme je zase na podzim.
...cyklisti. Je potřeba říkat víc?
...před bytovkama se objevily lavičky.
...zimomřivý holky vytáhly trika s tříčtvrtečním rukávem.

Takže jo, já mám ráda jaro. Ale užila bych si ho víc, kdyby lidi přes zimu vymrzli a poumírali.