Žiju. Dýchám.


Přežívám. Píšu. Utíkám.
Poslouchám divnou hudbu.
Napsala jsem kdysi dávno něco málo pro toleranceplno.

čtvrtek 18. května 2017

Bez pointy

"Za všechny ty bezesný noci," zamumlala Maličká, zatímco si rukou nevědomky hrála s řetízkem na svém krku. "Stojí nám to za to?"
Dlouhovlasá seděla na zemi, opírala se zády o kuchyňskou linku a věnovala víc pozornosti svý skleničce než Maličké. "Teda, já vím, samozřejmě že jo. Stojí to za bezesný noci, za probrečený odpoledne, za zlomený srdce. Ale v čem to je? Proč se takhle dobrovolně ničíme?"

Maličká seděla na stole, nohy v puntíkatých ponožkách měla položené na židli. Něco ji trápilo - tedy, je obě něco trápilo. Ale Maličká o svých trápeních s Dlouhovlasou mluvila málokdy. Tak proč tentokrát?
"Nevíme, co se svým životem." Dlouhovlasá nejspíš mluvila víc právě ke svý skleničce než k Maličké. "Nevíme, co se sebou. A taky všichni chceme, aby nás měl aspoň někdo rád. I když jsme příšerný osobnosti, i když nedokážeme vystát sami sebe - prostě chceme, aby se našel někdo, kdo nás vystát dokáže."
"Stejně to zkoušíme pořád znova," povzdechla se Maličká a napila se z hrnku. "Necháme si zlomit srdce, ale stejně nakonec zajdeme na víno s někým jen tak. Protože když se k tý osobě přece nenavážeme, tak nám její odchod vůbec neublíží." Čím víc vína v sobě drobná dívka měla, tím ironičtěji zněla.
Dlouhovlasá ji ale snad ani nevnímala. "Víš jak, jsme spolu... Rok? Možná ani ne, tak deset měsíců spíš. A pořád nevím, jak na tom jsem. A v létě odjede pryč a vrátí se kdoví kdy... Nám to bez tý fyzický stránky nefunguje, na dálku to nevydrží."
Dlouhovlasá se věnovala svým starostem a nevadilo jí, že Maličká nemá náladu s ní teď řešit něco, s čím jí nedokázala poradit ani den předtím, ani týden předtím.

"Není to hloupý? Samotu zaplňujeme alkoholem a vztekem a dočasnýma lidma a pár dotekama. A najednou, sakra, z dočasnýho člověka se stane někdo, kdo přijde, když se opiješ a potřebuješ si srovnat myšlenky. Z dočasnýho člověka se stane osoba, která ti dá prvomájovou pusu. Dočasnej člověk ti najednou přeje sladký sny, dočasnej člověk je tu najednou už o spoustu týdnů dýl, než jsi čekala. A oba tak nějak víte, že jste si vzájemně dočasnou osobou, ale zároveň.. Prostě... Víš co ti chci říct?"

"Že ho máš ráda," povzdechla si Dlouhovlasá. "I když jsme ti všichni říkali, že by ti bylo líp, kdyby ses od něj držela dál." Dívka sedící na zemi se napila ze svý skleničky. "Chceš dolít, předpokládám?"
Maličká jen kývla hlavou. Nejraději by se úplně vypovídala ze svý situace, ale nemělo to význam. Víc pozornosti od Dlouhovlasé už nezíská a tak se tedy rozhodla ji tím víc nezatěžovat. Jako pokaždé.

1 komentář: