Žiju. Dýchám.


Přežívám. Píšu. Utíkám.
Poslouchám divnou hudbu.
Napsala jsem kdysi dávno něco málo pro toleranceplno.

pátek 10. března 2017

Den šestý: 5 způsobů, jak získat moje srdce

Ti, kdo mě alespoň trochu sledují na jedný určitý sociální síti, vědí, že nejrychlejší cesta k mýmu srdci je prostě skrz žebra. Tak jako u všech ostatních.

5 způsobů, jak získat moje srdce


Budeme na jeden den předstírat, že nějaký srdce mám. A že bych byla ochotná ho někomu dát.
Což by se stávat nemělo, protože jsem citlivej ulíček nervů, neumím si vybírat lidi a z toho se sypu.

Kafe. Kdo tenhle bod nečekal, nemá na tomhle blogu co dělat. Jakmile se někdo trochu vyzná v kafi, nesladí a nepřilívá tam zbytečně mlíko, je to můj člověk. 

Hudba. Nepotřebuju, aby druhá osoba poslouchala úplně stejnou hudbu jako já. Stačí, když bude mít nějaký názor na hudbu. Nesnesu, když někdo říká, že poslouchá všechno. Co je všechno? To jako poslouchá všechno od metalu přes rap a pop až k dechovce? Asi těžko. 

Knížky. Znovu. Já nepotřebuju, aby ta osoba ležela celý dny v knížkách. Nepotřebuju, aby se mnou ta osoba rozebírala konec Klubu rváčů. (Protože, řekněme si to na rovinu, stejně se nedá dojít k pořádnýmu závěru.) Ale sakra, když někdo zmíní, že četl něco od Bradburyho a líbilo se mu to, pohne to se mnou. Nebo že má rád Orwella, 1984 a Farmu zvířat. 

Zájem. Klasika. Když si někdo zapamatuje, že jedete na víkend pryč a v pondělí se vás zeptá, jaký to bylo. Když si vybaví úplný maličkosti, třeba kam chodíte pro kafe, že nesladíte, že nesnášíte přelidněný místa...

Osobnost. Sakra, tohle je snad nejdůležitější bod ze všech. Jsem schopná si vyjít s někým, kdo nepije kafe, s někým, kdo poslouchá jen nějaký electro, kdo za život přečetl jen deset knížek a kdo si není schopnej vybavit, jakou mám barvu očí. Ale nevystála bych někoho, kdo nemá žádnou osobnost. Kdo mi všechno odkýve a nemá žádný názory.

Samozřejmě, tohle není všechno. Jsem ráda, když mě někdo přesvědčí, abych překonávala svý hranice. Víte co, vytáhne mě mezi lidi, i když jsem v introvertním módu a podobně. Dokážu ocenit smysl pro humor. A hezkej úsměv.

Nakonec ale, jak ví každý, kdo už stihl projet můj twitter, stejně ve čtyřech z pěti případů skončím na kafi s pochybným matematikem, který má rád komiksy a studuje/chystá se studovat elektrotechniku. Žijeme v kruzích, co se dá dělat.

3 komentáře:

  1. Ano, kafe jsem čekala =D...
    Už podruhý jsi mi připomněla Klub rváčů a já se k němu pořád nedohrabala...
    Téměř ve všem s tebou souhlasím, ale kafe až tak teda nepiju :D...
    Nu, co dodat? Tvůj twitter jsem si četla dost a vždycky, když nemám co dělat, sjedu až k tomu, co jsem četla naposled.. no a čtu dál :D.
    Heh... Tak zatím :)
    Niana

    OdpovědětVymazat