Žiju. Dýchám.


Přežívám. Píšu. Utíkám.
Poslouchám divnou hudbu.
Napsala jsem kdysi dávno něco málo pro toleranceplno.

neděle 12. března 2017

Den osmý: O tom, s čím bojuji

Mohla bych toho vyjmenovat desítky. Víte co, bojuju prakticky se vším. Občas mi připadá i nadechnout se moc těžký.
Ale myslím, že se mi to nakonec povedlo nějak shrnout.


O tom, s čím bojuji


Bojuji sama se sebou.
Bojuji se Svatým Jimmym, tím hlasem, který mě každý ráno donutí podívat se do zrcadla a říká, jsi ošklivá. Nezasloužíš si nic z toho, co máš. Jsi jen odpad. Nic nedokážeš. Nikdo tě nebere vážně.
Tak proč by ses měla snažit?

Občas cítím, jak mě Jimmy drží pod krkem. Nedokážu se nadechnout, po tvářích mi tečou slzy. A když mě pustí a já lapu po dechu, slyším, jak se směje.
Občas slyším, jak mi Jimmy opakuje, že pokud budu jíst, budu ještě ošklivější. Že nepotřebuju snídani. A když už jsem to vydržela tak dlouho, proč bych měla obědvat?
Občas jen ležím a nechám ho, ať mi šeptá do ucha. Říká, že si nezasloužím, aby mě měl někdo rád. Že se se mnou lidi baví jen proto, že mě litují. Chudáček Nowa, je po rozchodu, pojďme ji vytáhnout ven. Ubohá Nowa, všichni se jí jen smějí, pojďme jí trochu zlepšit den. A i když vím, že to není pravda, bolí mě to slyšet.

Vím, že ho nemůžu porazit. Můžu ho zatlačit někam do kouta svý hlavy, ale za jakou cenu? Ztrátu inspirace, ztrátu svý osobnosti?
Třeba se spolu jednou nějak vyrovnáme a dokážeme existovat vedle sebe. Zatím se to ale jeví jak boj, který nemůže skončit jinak než mou porážkou.

2 komentáře: