Žiju. Dýchám.


Přežívám. Píšu. Utíkám.
Poslouchám divnou hudbu.
Napsala jsem kdysi dávno něco málo pro toleranceplno.

pondělí 3. června 2019

Bordel v hlavě (no.2)

18.3. 2019
Slyšela to snad každá holka, ne? "Vyroste z tebe tvá matka a vezmeš si kopii svého otce." Bráníme se tomu. Říkáme, že takhle přece neskončíme. Vezmeme si z ní příklad. Nevlezem do nezdravýho vztahu. Nenecháme se sebou zametat.
Ale které z nás se to povede?
Nemyslím to nijak špatně. Já si své mamky vážím. Nejmladší ze tří dětí, neměla peníze aby dostudovala a neměla ani čas je vydělat - starala se o syny své sestry. Ti později víceméně vychovávali mě, ale o svém vztahu k nim (a konkrétně k tomu jednomu, se kterým jsem trávila nejvíc času) dneska psát nechci, už jsem toho o nich napsala spoustu. Třeba tady.
Ale jestli něco nechci, tak je to skončit s někým, jako je můj otec. Protože on je ten typ člověka, u kterého poznáte, jak moc je rozbitý, až když je příliš pozdě.
Nikdy jsem bohy o nic neprosila, možná proto, že nevím, jak se k nim obrátit. Navíc, bohové je zvláštní označení, spíš věřím v něco jako vyšší sílu, osud možná? Nicméně, pokud něco takového opravdu existuje, prosím, i přes svou hrůzu ze samoty bych raději zůstala sama. Prosím. Prosím.

25.4. 2019
kdyby mi někdo před rokem řekl, že na tom budu takhle, asi bych se mu vysmála.
cože? já a ve vztahu na dálku? cože, já v jednu v noci odcházím z hospody s tou divadelnicí, kterou jsem jeden čas nemohla ani cítit? cože, já jezdící domů skoro každej víkend? bohové, proč?

kdyby mi před rokem někdo řekl, že napsat odstavec měsíčně pro mě bude takovej problém, asi bych se mu vysmála.
cože? já a jít někam bez sešitu na poznámky? cože, já a skoro nečíst papírový knížky? cože, přece není možný, abych si vypěstovala averzi k matematice... ne?
když mi jeden kluk tenkrát řekl, ať jdu studovat něco, u čeho mi nebude vadit, když to začnu nenávidět, myslela jsem, že je to vtip.

myslím, že bych měla občas trochu spát. věděli jste, že když za tři týdny má ve vašem jídelníčku nejblíž k masu toust se šunkou, a pak si u babičky dáte vepřovej řízek, poblijete se z toho?
tohle mělo mít pointu, ale co už. úspěšně od sebe odháním poslední známý a hruba po půlroce zase přemýšlím o prášcích na spaní. život je skvělej.

31.5 2019
neexistuje něco jako zbavit se psychický nemoci. člověk ji může něčím utlumit, může mít lepší období, kdy se ta věc skoro neprojevuje... ale zrovna tahle mrcha se člověka nikdy nepustí. 

a tak zobu prášky. znovu. pravidelně. a když je zrovna nezaliju vínem, jsem v pořádku. běhám, aniž bych měla potřebu běžet až do naprostýho vyčerpaní. dodělala jsem si zkoušky a s trochou štěstí mi dopadne celkem příjemná brigáda. mám před sebou celý léto, svět se rozhodl nepočkat až se seberu (a s každým dalším dnem mířit víc a víc do sraček)... ale poprvý si jsem jistá, že je to dobře. dokud zobu svý prášky a jsem nucená se nezastavit, zdá se všechno v pořádku. a třeba i bude, co já vím. žiju. ŽIJU. což je víc, než jsem kdy doufala že v tomhle věku budu. což je víc, než zvládla jedna známá z terapie, co si tenhle týden lehla na koleje, protože jí řekli, že má hlavu naprosto v pořádku. takže třeba se stanou i další nemyslitelný věci. 

život je přece plnej debilních překvapení (ale díky bohům i dobrýho kafe, levnýho alkoholu a legálních drog). 

2 komentáře:

  1. ach som rád, že sa ti situácia zlepšuje a aj si nás poctila svojimi zápiskami. Dúfam, že brigáda vyšla a stále sa nezastaviteľne rútiš vpred :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. děkuji, děkuji :) vyšla, začíná se mi zase dařit a třeba už bude jenom líp

      Vymazat