Žiju. Dýchám.


Přežívám. Píšu. Utíkám.
Poslouchám divnou hudbu.
Napsala jsem kdysi dávno něco málo pro toleranceplno.

pondělí 10. prosince 2018

Ticho.

"Jsi spokojenější."
Nebyla to otázka, ale já stejně přikývla. "Jsem, mnohem."
Nevěděli jsme, jak se vypořádat s tím tichem, co mezi námi vládlo. Už dlouho jsem s tebou neseděla v jednom autě, už dlouho jsme spolu pořádně nemluvili.
Po dlouhé době jsem seděla v tvým autě a bylo to úplně poprvý, co si pamatuju, kdy v něm nehrála žádná hudba.

"Co vlastně škola? Jak se ti žije, když jsi konečně tak daleko odsud?"
"A co vlastně přítelkyně?" Nechtěla jsem, aby to znělo tak jedovatě, ale už bylo pozdě. "Slyšela jsem, že se malá už narodila. V září."
Dobře, možná to vyznělo přesně tak jedovatě, jak jsem chtěla.

Nevěděli jsme, jak se vypořádat s tím tichem, co mezi námi vládlo.

"Takže máš přítele." Ani tohle nebyla otázka, ale já znovu přikývla.
"Nojo. Jsem skoro stejně překvapená, jako jsi ty."
"Nejsem překvapený," zamumlal jsi a poprvý ten večer jsem z tebe cítila... Já nevím, možná toho kluka, kterýho jsem znávala? Kluka, co hrál na kytaru Foo Fighters a co mi pouštěl Offspring na kazetě, když jsem byla malá. Toho kluka, co musel strašně rychle dospět.
"Jen jsem vždycky věděl, že se o sebe dokážeš postarat sama. A měl jsem pocit, že ke spokojenosti nepotřebuješ nikoho dalšího."

Nevěděli jsme, jak se vypořádat s tím tichem, co mezi námi vládlo.

"Takže." Nevěděla jsem, co chci říct, ale to ticho mě ničilo. Jak se stalo, že spolu nedokážeme mluvit? Věděl jsi o mně skoro všechno. Já věděla skoro všechno o tobě. (Skoro všechno je těžko definovatelný pojem, něco mezi "myslím si, že je toho hodně" a "je toho hodně".)
"Takže."

Nakonec jsme se rozhodli vyřešit ticho tak, jako jsme dřív řešili úplně všechno. Hudbou. A když jsem si uvědomila, že máš v přehrávači Americanu od Offspring, napadlo mě, že se toho až tolik změnit nemohlo.

4 komentáře:

  1. Páni. Lidi jsou zamotaní.
    Aspoň, že je tu hudba.
    Drž se!

    OdpovědětVymazat
  2. Hudba je najlepší spôsob zabitia ticha :-)

    OdpovědětVymazat
  3. "Nevěděli jsme, jak se vypořádat s tím tichem, co mezi námi vládlo."
    Z téhle věty mě úplně zamrazilo. Vím, o čem píšeš a vím, že už jsem tu tuhle větu napsala několikrát, ale jinak se asi ty pocity, které z tvých slov mám, vyjádřit nedají. Já prostě vím, o čem píšeš.
    Asi neznám beznadějnější pocit než slyšet ticho tam, kde dřív zněl hlas. Snad možná jen slyšet ticho tam, kde dřív zněl smích.
    Věřím, že tenhle rozhovor jsi měla v hlavě ještě dlouho. Doufám ale, že hudbě už se povedlo ho co nejvíc utišit.
    I když to bylo hlavně ticho.

    Drž se, Nowo.

    OdpovědětVymazat