Žiju. Dýchám.


Přežívám. Píšu. Utíkám.
Poslouchám divnou hudbu.
Napsala jsem kdysi dávno něco málo pro toleranceplno.

pátek 4. srpna 2017

Červenec.

Každý léto tak trochu zešílím, jestli mi rozumíte. Jsem zvyklá trávit s rodinou dva dny a dvě odpoledne týdně. Takže léto, kdy se většinu času pohybuju v bezprostředním okolí domova, je pro mě jako se dobrovolně nechat zamknout v kleci.
(Jsem zase skoro na mizině, výplata v nedohlednu, takže sice jedu za kamarádkou na druhý konec republiky, ale zbytek léta budu asi hibernovat. Může se to v létě vlastně vůbec?)

Protože nejsem schopná se dokopat k luštění a přepisování svých poznámek, ale zároveň jsem s Nowou natolik ztotožněná, že ji nechci nechat pozvolna umírat, pokusím se sem alespoň jednou měsíčně přidat shrnutí myšlenek, pocitů a zážitků. (Taky se chystám na jaře maturovat, do toho podzimní divadelní sezóna... Znáte to.)

Mohla bych dneska začít něco o tom, že divadlo ze mě udělalo lepšího člověka. Že jsem tam nabrala nějaký vědomosti a zkušenosti tak. A je to samozřejmě pravda, právě teď bych byla díky hraní divadla schopná s přehledem odmaturovat nejen z Alenky v kraji divů, ale i Lucerny od Jiráska. Ráda taky divadlo navštěvuju a večerní představení mají svý kouzlo.
Tohle všechno bych vám mohla říct, aniž bych lhala. Ale vy už stejně víte, kam tím mířím, ne?
Když se podrobněji podíváte na jádro amatérskýho divadelního souboru, najdete tam nejen sebevědomý talenty, ale taky vyděšený asociály a divný existence. Prakticky každý v souboru hledá nějakou oporu. Jsme taková disfunkční a rozbitá rodina. A nikdy byste nevěřili, že i ti pisálci a knihomolové a kafoholici budou, no, nějak víc žít, jestli mě chápete. Z nějakýho důvodu se to ale nerozpadá. Aspoň mysím.
Snažím se jen říct, i já to beru jako útěk. A v létě… V létě je jen omezený počet možností, jak utýct.
Takže vlastně říkám, divadlo ze mě udělalo lepšího člověka. Nejen kulturou, ale i tou "odvrácenou stranou". Tak jako každá, více či méně uzavřená, skupina, zažili jsme věci, o kterých se nemluví. (Ani nepíše, udělala jsem jen jednu výjimku - tady.)
A to jsem původně hrát divadlo nechtěla. Ani se jinak zapojovat do něčeho, co by mě tu mohlo držet. Tohle si ale nevybíráme, co?

Poslední dobou procházím věci, který jsem napsala ještě před Ainowou. Většinu z toho nemám zálohovanou, takže až mi umře noťas (a to je jen otázkou pár měsíců, co si budeme namlouvat), nejspíš o ně přijdu. Je tam ale pár myšlenek, který jsem měla víc rozvést, pár myšlenek, který se mi celkem líbí. Možná je časem předělám. (Pokud se k tomu dostanu dřív, než je ztratím.)
Taky jsem asi našla období zlomu. Tedy, abych byla přesnější, období, kdy jsem už naplno polykala prášky.
Snad jediná věc, kterou jsem vážně chtěla, bylo prostě se vrátit domů, udělat si kafe a hodit do sebe prášek, protože jsem ty bílý svině nechala doma. Tohle je březen 2015. Jen chvíli po tom, co jsem začala s Ainowou. Už jsem nezvládla den bez kafe. Už jsem nosila v peněžence instantní bílý štěstí. Ale můžu s klidem přizanat, že v tý době jsem ještě nepila.
Procházení těchhle deníčkoidních zápisků mě donutilo uvědomit si, že po kolena ve sračkách už jsem pěkně dlouho.
Všechno je to o nahrazování závislostí za jiné. Nemůžu říct za zdravější, ale lepší, alespoň z mého pohledu. Cítím se líp a to je důležitý, ne? Prosinec 2014.
Ráda bych řekla, že jsem od tý doby ušla dlouhou cestu, ale pravda je, že jsem pořád ten stejnej emocionální kus hovna.

4 komentáře:

  1. Mohla bych tě poprosit, pokud by nevadilo, o pár těch nevydaných dílek?:)
    A máš pravdu. Ve všem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jasně, však jsem si na tebe vzpomněla, něco z toho jsem ti už v týdnu posílala ^^ Zbytek musím ještě přebrat, něco chci ještě předělat... A za některý věci se stydím nebo jsou moc osobní :D

      Vymazat
  2. Emocionálny kus hovna je poněkud kritické pomenovanie. Máš zaujímavú záľubu, ktorú ti celkom závidím. Divadelníctvo je veľmi veľmi lákavé. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lákavé možná... Ale nevím, jestli je lákavé i trávit tím páteční večery, jednou týdně kvůli tomu sedět až do večera ve škole a obětovat tomu na podzim každý zbytek volného času :D

      Vymazat