Žiju. Dýchám.


Přežívám. Píšu. Utíkám.
Poslouchám kdovíco.
Napsala jsem něco málo pro toleranceplno.

sobota 18. března 2017

Den třináctý: O mých zájmech

Jojo, zase si ohýbám téma. Maličko. Mý zájmy jsou totiž, no, těžko definovatelný.

O mých zájmech


Dneska opravdu jen krátce, špatně jsem spala. Můžu špatný spánek označit jako svý hobby?

Ne, vážně. Abych pravdu řekla, většinu svýho volnýho času trávím u knížek, her a seriálů. Což, když to takhle napíšu, asi nezní moc lichotivě. Ale přesně takhle mi to vyhovuje. Ideální víkend je složenej právě z těchhle věcí. A velký pizzy s houbama.
Ráda jen tak sedím s někým nad kafem, mluvím o nedůležitých věcech.
Zajímám se o hudbu. Jen jako posluchač tedy. Jsem hrozně nešikovná, na nic nehraju. Ale hudbu bych mohla poslouchat pořád. Znáte to, nasadit si sluchátka, ponořit se do hudby, vypnout a jen tak (ne)přemýšlet.
Trochu se věnuju amatérskýmu divadlu. Tolik k tomu, že nesebevědomí asociálové nemůžou nikdy vystupovat před lidmi. Věřte mi, když máte scénář a víte, koho vlastně hrajete, je to mnohem jednodušší, než když máte v reálným životě hrát sami sebe...

No a pak je tu blog, že jo. Ať už Ainowa... Nebo Holka ve flanelce. Psaní mi pomáhá vyčistit si hlavu. Netratit sebe. (Což je trochu hloupý, protože pořád říkám, že já nejsem tak úplně Nowa, nejsem tmavovláska, nejsem modrovláska, nejsem Holka ve flanelce. Nejsem hlavní postava svých příběhů.)

2 komentáře:

  1. Nejlíp lžeme, když lžeme sami sobě.

    Ty seš holka ve flanelce. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Tolik k tomu, že nesebevědomí asociálové nemůžou nikdy vystupovat před lidmi.
    - asi tak. Na pódiu můžeš najít stránky sebe sama, o kterých jsi nevěděla, že je máš. AŤ už při hraní, nebo no... při hraní :D

    OdpovědětVymazat