Žiju. Dýchám.


Přežívám. Píšu. Utíkám.
Poslouchám divnou hudbu.
Napsala jsem kdysi dávno něco málo pro toleranceplno.

neděle 5. března 2017

Den druhý: Věc, kterou mi někdo řekl - a já na ni doteď nezapomněla

Oh, wow. Druhý den v řadě. Jsem na sebe fakt hrdá. Tentokrát je to velký poděkování mýmu bratránkovi.

Věc, kterou mi někdo řekl - a já na ni doteď nezapomněla


"Holka, lidem jako jsi ty - přesně vám - patří budoucnost. Jde o to, že jsi chytrá. A nenecháš si vymejvat mozek těma kecama. Něco v hlavě máš, nenecháš do sebe kopat a neležíš v lihu jako my. Kdybys chtěla, třeba to někam dotáhneš. Neříkej nic, já vím - ty nechceš tolik pozornosti. Ale o tomhle přesně je punk - jdeš si za svým a chceš znát pravdu. Máš chuť změnit věci, ale nejdeš na to násilnou cestou. Hlavně buď furt svá a měj ráda hudbu. V tom je podstata všeho."


Víte, můj bratranec, no... Není to nějakej inspirativní kluk, co by mi ukazoval směr a vždycky mě podržel. Je to spíš protivnej alkoholik, co měl za život víc holek než já párů bot. Ale stejně mu vděčím za hodně.
Za to, že kdybych chtěla, dokážu dát někomu přes hubu. Za to, že mě naučil pít (protože bez něj by moje první kocovinka byla větší peklo, než je nezbytně nutný). Za to, že mi dopřál to nejlepší hudební vzdělání. Za to, že vím, že by přerazil ruce každýmu, kdo by se mě bez dovolení dotkl. Za to, že mě nikdy nesoudil - a to i když jsem zahodila některý svý zásady.

Je to jediná osoba, od který jsem se kdy nechala oslovit beruško.
A to, co mi řekl, není nic moc geniálního. Řekl mi spoustu věcí, který by si tu zasloužily zmínit. Stejně bych ale chtěla věnovat odstavec přezdívám, které mi dává.
Beru, beruška. Jeho malá anarchistka. Maličká. Jeho malá punkerka. Psychopatická rockerka. Slušná mladá dáma - řečený s notnou dávkou sarkasmu. 
A když už použije moje jméno, vždycky je to zdrobněle.

Jednou za čas mi řekne něco podobně povzbuzujícího. Abych se nevzdávala. Abych si šla za svými sny. Nakopne mě (někdy i doslova), když nemám chuť pokračovat dál.
Ale stejně, tím nejdůležitějším, co mi dal, je láska k hudbě a částečně i k sobě samotný. Buď furt svá a měj ráda hudbu. V tom je podstata všeho.

4 komentáře:

  1. Wow, wow, wow... Tak to mě dostalo - Ainowa se po týdnech přemlouvání odhodlala k challenge :D. Jinak, díky za odkaz u prvního dne ke mně :). Jo a - myslíš si, že já píšu každej den? Poslední dobou furt blbě... A když už čas mám, jsem líná...

    To, jak cituješ tvýho bratránka - nebylo to (aspoň kus) na tvým minulým blogu? Přijde mi to trošku (trošku víc) povědomý...

    Nu, snad se odhodlám dodělat těch pár dnů - a že snad to dokážeš i ty :D :).

    Měj se,
    Niana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, ano, bylo - většina toho, co napíšu, je recyklace nějakých myšlenek :D Navíc, tohle je kousek, co mi od bratránka zůstal v hlavě nejdýl. Byla by škoda psát o něčem jiným.

      Vymazat
  2. je to geniální a ne málo

    OdpovědětVymazat