Žiju. Dýchám.


Přežívám. Píšu. Utíkám.
Poslouchám divnou hudbu.
Napsala jsem kdysi dávno něco málo pro toleranceplno.

úterý 14. března 2017

Den desátý: O tom, díky čemu se cítím silná

Tak to vypadá, že jsem ještě neumřela. A to i když se domů vracím každý den nejdřív v sedm, mám toho až nad hlavu a do toho se učím řídit. Z čehož jsem na nervy.
Ale znáte to, já jsem na nervy snad ze všeho, to není nic neobvyklýho.

O tom, díky čemu se cítím silná


Silná se cítím...
...když ráno vstanu po prvním zazvonění budíku.
...po prvním ranním hrnku kávy.
...když se mi podaří přijít někam včas.
...pokud se mi podaří mít obě oční linky stejný.
...když si ráno řasenkou nevypíchnu oko.
...po přežití dne mezi lidmi.
...když jsem sama.
...na podiu před lidmi, když hraju svoji roli.
...když si uvědomím, kolik už jsem toho zvládla. A že o moc horší už to vlastně být nemůže.
...se sluchátky na uších.
...díky podpoře pár lidí, kteří se na mě i přes to všechno nevykašlali.

Jo a tuhle existenci jsem doopravdy přesvědčila, aby zkusila výzvu. Tak se podívejte, protože je zlatá a talentovaná, jen si to občas neuvědomuje.

Žádné komentáře:

Okomentovat