Žiju. Dýchám.


Přežívám. Píšu. Utíkám.
Poslouchám divnou hudbu.
Napsala jsem kdysi dávno něco málo pro toleranceplno.

pátek 17. března 2017

Dáš si kafe?

"Ahoj, zlato," políbil ji na čelo a věnoval jí zářivý úsměv.
"Ahoj," broukla tiše tmavovláska a pousmála se, ale vůbec nezvedla zrak od knížky.
"Dáš si kafe?"
"Ne, díky, mám tu ještě čaj," zamumlala odpověď, on už byl na cestě do kuchyně. Z nějakého důvodu se mu nedokázala podívat do očí.

Tímhle způsobem spolu trávili večer - ona seděla v křesle, celá zachumlaná v dece četla knížku a upíjela čaj, on seděl jen o kousek dál u stolu, pil kafe z hrnku se svým jménem a listoval novinami.
"Jaký jsi měla den?"
"Šlo to," odpověděla bez náznaku jakékoliv emoce. "Však víš. Mám volno, prý se musím šetřit. Nesmím se znovu sesypat. Byla jsem celej den doma, odpočívala, četla."
"Hlavně na sebe dávej pozor, když jsi tu sama, jo? Nechci, aby se ti něco stalo..."
Oba sebou cukli, když ve dveřích zachrastily klíče.

"Jsi tu, maličká?" Z chodby do pokoje vešla tmavovlásčina kamarádka a když ji uviděla sedět v křesle, povzdechla si. "Šla jsi vůbec včera spát?"
Tmavovláska jen nejistě kývla hlavou.
"No já jen, že přesně takhle jsi seděla, když jsem včera odcházela. Měla bys jít alespoň na chvíli mezi lidi... Jedla jsi?"
Znovu nepřesvědčivé přikývnutí,
"A můžu ti v tomhle věřit?"
Sklopený pohled byl dost jasnou odpovědí.
Její kamarádka si znovu povzdechla a pohled jí konečně padl na hrnek od kávy ležící na stole.
"A už bys vážně měla přestat pít z jeho hrnku. Je to už skoro měsíc od pohřbu, ale ty se pořád tváříš, jako by se měl každou chvílí vrátit z práce."
Nechala tam tmavovlásku sedět, zatímco složila noviny s tenhdejším datem a odnesla hrnek do kuchyně.

Ano, pokud si pamatujete moje předchozí pokusy o minipovídky, tahle opravdu volně navazuje na Chybí ti?.

6 komentářů:

  1. Nech ty na onom světě spát. :)

    OdpovědětVymazat
  2. "Chybí ti?" si pamatuju moc dobře...Když člověka bolí zbytek srdce ze ztráty blízkých, je nejlepší se chovat přesně takhle. Číst, pít z hrnku od Oblíbené existence. Člověk se tak cítí jaksi nekonečně...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Občas to ani tolik nebolí, to se jen snažíme tu prázdnotu, která po člověku zůstala, něčím zaplnit.

      Vymazat
  3. Ty máš génia v mysli, holka... Věř tomu nebo ne.

    OdpovědětVymazat